
Překvapující smrti některých postav mě dokázaly zahnat
Mockingjay stojí za to, i když jsem po přečtení měla na jazyku jen slova typu dopr*** a kur** a měla jsem chuť propíchnout Collinsovou pletací jehlou (kterou mimochodem nemám, nechápu, jak mě takovéhle věci napadají). Ale naštěstí to nebyl takový ten pravý happy end - líbila se mi na tom ta depka, nebylo to prostě šťastné, jako skoro ve všech úspěšných sériích.
A k tomu obrázku, tohle je pravý konec HG! Hihi.
Každopádně jsem po celou dobu čtení poslouchala tuto píseň:
Ta slečna zpívá pěkně a dokonce jí i odpustím ten plakát My chemical romance, což mě zase přivádí k tomu emu. Co s tím dneska pořád mám?
Čekám, až se mi stáhne The green hornet - Zelený sršeň je to
Báj, amígos, mučo sombréro.
jo jo jo, přesně takhle bych ty knížky shrnula i já...na konci mě popadla fakt slušná depka, až jsem kvůli tomu chodila po škole jako přízrak a pořád nad tím přemýšlela xD (BTW nebyla jsem sama, vlastně nás po chodbách chodilo celkem dost xD )
ReplyDeletea dokonce se mi o The Hunger Games zdají různý psycho sny (je to hodně úchylný? xD ), ale já fakt miluju tyhle noční můry o tom, jak někde běhám (pokaždý jinde) a mastím se s ostatníma :-DDD...vážně, tyhle sny mě vždycky dostanou a pak je vždycky musím do nejmenšího detailu rozebírat xD
Můžeš o tom napsat knížku, třeba z toho budou slušný horory :D
ReplyDelete